Hovawart Cassidy z Kraje kalicha

Vítejte na hovawartím webíku, který vytváříme společně s paničkou - já zajišťuji vymýšlení obsahu a ona už jen takové ty méně podstatné věci jako zapisování, fotografování a tak podobně. Najdete tu různé příhody ze života naší smečky, snad vás zaujmou i fotografie, na kterých si mně můžete prohlédnout už od doby krátce po narození. Pokud nám budete chtít zanechat vzkaz či pozdrav, je tu pro vás návštěvní kniha. Přejeme příjemné počtení a pokoukání všem stálým i náhodným návštěvníkům :-).

Co je nového

Na cvičáku vaření, pečení, málem i usmažení

Dnes začnu novinkou tak říkajíc žhavou a to ve vícero smyslech slova :-). Když se panička zjevila včera ráno u mého pelíšku už v pět ráno, mrknul jsem na ní nejdřív jedním okem, pak druhým, převalil jsem se na záda a během důkladného protahování přemýšlel, co se to zase děje. Z toho mně dokonale probralo mé oblíbené klíčové slovo „dlábo“, a za chvíli už granulky zachrastily v misce. Moc se tam neohřály, panička mi právem občas v žertu přezdívá „nás chlupatý vysavač“.

Po krátkém vyvenčení si panička dala své nezbytné ranní kafe, odjezd byl ještě zpestřen o hledání aportu, který po anglicku zmizel (komu by se taky chtělo být věčně oslintán a pohazován po všech čertech) a objeven byl až po zburcování malých darebů. Malý páníček napůl spící vyjevil řešení záhady, když zamumlal spásné „jo, je na jabloni“. Stačilo již jen najít vhodnou tyč a s trochou šikovnosti shodit aportík ze stromu dolů.

Cesta do Litoměřic byla příjemná a rychlá, takže jsme na místě byli už krátce po sedmé. Aspoň jsme si ještě našli čas na další vyvenčení a obhlídku cvičáku. Všude okolo - po golfovém hřišti - a někdy dokonce i na ploše cvičáku, se suverénně producírovali zajíci.

V půl osmé dorazil i Dantes s paničkou Hankou. Původně jsme zkoušku ZZO měli skládat „u nich“ na cvičáku v Lovosicích, tam ale termín museli o týden posunout, takže nakonec jsme se „posunuli“ my pro změnu o pár kilometrů dále do Litoměřic, kde měli ještě volná místa. Zkoušku nás skládalo celkem 7, 4 x ZZO, 1 x ZM a 2 x ZVV1.

V osm byl nástup, pozdravili jsme se s panem rozhodčím Smejkalem a předvedli tetovací čísla. Pak odjela skupinka „stopařů“ na první část své zkoušky, my čekali, a teplota stoupala. Jak mně panička večer informovala, tak v sobotu byl naměřen teplotní rekord 31 stupňů, což se naposledy stalo 31. 5. 1868.

Po návratu ze stop pan rozhodčí zahájil zkoušku ZZO, ze čtyřčlenné skupinky jsme nastupovali na posledním místě, Dantes hned před námi. Na všech pejscích bylo znát vedro, myslím, že počasí stálo každého z nás několik bodíků.

Panička byla poměrně nervní, jak je jejím nedobrým zvykem :-), u hlášení se mi málem zakoktala, ale začali jsme dobře, přivolání za 10. Ovladatelnost na vodítku a obraty nemáme dokonalé, počítali jsme tak se dvěma bodíky ztráty, ale vzhledem k nasazenému tempu umírajícího lenochoda to byly hned 4, takže za 6. Sedni, lehni za 10, odložení za pochodu za 8, neb jsem se sice složil do trávy rychle, ale neležel jsem zrovna rovně.

Panička se před zkouškou nejvíc bála aportu, mám totiž někdy „své dny“, kdy moc nenosím :-). Navíc vzala za své gumová činka, kterou jsme na tyhle účely používali, takže jsme dorazili vybaveni předmětem poněkud infantilního vzhledu – červeno-tyrkysovou plyšovou rybou na kruhu z provazu, kterou jsem dostal k narozeninám od Kamily s Huggym. Ne ovšem jakožto předmět, který by měl být aportem na zkoušce :-). Až se panička lehce ošívala, když ji věšela mezi ostatní aporty na stojan. Nakonec se ale ryba stala hlavní hrdinkou – prostě projevilo se, že to byl dárek od srdce :-), protože jsem nejen vyběhl, ale taky jí sebral – sice jsem chvíli váhal, zda jí ponesu k paničce nebo si s ní nejdřív trošku pohraju, ale nakonec jsem zvolil první možnost a výsledkem bylo 6 bodů. Dlouhodobé odložení za 10, akorát jsem tam málem usnul. Dohromady tedy za 50.

Následovaly speciální cviky – přivolání za ztížených podmínek, chování ve skupince osob a při zanechání o samotě u kolíku. Tím už jsme prošli „bez ztráty kytičky“.

Celkově nám o 1 bodík uteklo hodnocení „výborně“, ale za daných podmínek toho snad ani nemusíme litovat. Koneckonců nikdo ten den nezískal více. Celá zkouška i závěrečné hodnocení proběhly v příjemné atmosféře, pan rozhodčí nám chyby vytkl zcela jasně, ale udělal to takovým způsobem, že jsme si nepřipadali jako s prominutím pitomečkové, ale odnesli si z toho i z jeho dalšího komentáře poučení a motivaci ke zlepšení do budoucna a o to jde asi nejvíc. Za to mu patří upřímné díky. Děkujeme i místnímu osazenstvu litoměřického cvičáku za organizaci a milé přijetí.

Sobotní smažbu jsme zakončili hodinovou cestou autem domů s otevřenými okénky, v Buštíku jsme zbytek dne spokojeně proflákali s pocitem úlevy, že to celé dobře dopadlo. Fotky bohužel tentokrát nemáme vůbec žádné.

Aktualizace 5. 6.: vyfotili jsme aspoň tu rybu :-)

/1. 6. 2008/

Starší události »